Technický pokrok nejde zastavit a tak není divu, že se mimo mnohých lidských oborů vyvíjí novým směrem i lékařství. Lékaři si mohou dovolit používat stále dokonalejší metody ošetření a i díky tomu mohou také svým pacientům aplikovat nové a kvalitnější materiály. Jedním z typických příkladů nezastavitelného pokroku ve stomatologii jsou zubní výplně.
Nové metody léčení zubů nastaly v novověku
Za první zmínkou o opravdové zubní výplni se musíme vrátit do roku 1484, kdy italský profesor Giovanni ď Arcoli byl první kdo doporučoval vyplňovat zkažený zub zlatem. Do té doby se k zaplňování „děr“ po kazu používaly všelijaké směsi z korku, pryskyřic, vosků, úlomků kamene, korálků, cementy nebo textil.
Zlaté výplně si ale nemohl dovolit každý, a tak lékaři hledali dál. Francouz Pierre Fauchard (1678-1761), který je považován za strůjce moderního zubního lékařství, používal pro výplň zubů staniol a olovo, které upřednostňoval zejména kvůli jeho tvárnosti. V této době jsou ovšem zaznamenávány i první pokusy s amalgámovými výplněmi. Tato úsilí pokračovala až do roku 1816, kdy Francouz Auguste Tavenu vytvořil výplň ze slitiny stříbra a rtuti, čímž vytvořil mnohem levnější varianty tehdy používaných zlatých zubních folií a umožnil tak opravu zubů u široké veřejnosti.
Amalgámové války
Amalgámové zubní výplně se začaly rozrůstat do celého světa a s tím se začali vznikat i první obvinění zubařů z nemorálnosti, které hlásali, že amalgám je pro lidské zdraví velice škodlivý a rtuť patří mezi nejnebezpečnější kovy vůbec. Spor o tom zda je amalgám v této formě skutečně nebezpečný začal již v roce 1840 a s řadou odmlčených míst pokračuje dodnes.
Zásadní obrat nastal až v sedmdesátých letech 19. století, kdy se zubař J. F. Flag zastal užívání amalgámu a určil jeho bezpečnost svou mnoholetou praxí. Mnoha provedenými pokusy dokazoval, že právě tyto plomby vydrží ze všech nejdéle a jejich vlastnosti jsou oproti jiným nesrovnatelné. Od této doby se amalgámové plomby drží na prvním místě na světě ze všech dostupných výplní. Každý, kdo chtěl po roce 1855 levnou, rychlou a celkem bezbolestnou výplň, vyžadoval amalgám.
Příchod nových bílých výplní
Amalgám se od roku 1855 nadále vyvíjel a zubaři zkoumali různé poměry rtuti. Někteří lékaři se ale naštěstí s tímto materiálem nehodlali smířit, a tak to šlo až do roku 1962, kdy Američan Bowed Radar Loop hledal materiál, který by byl z estetického hlediska podobný zubu a zároveň by nepodléhal dějům v ústní dutině. Nakonec se mu podařilo vytvořit první kompozitní výplň, která byla tvořená směsí adiční epoxidové pryskyřice, kyseliny methylakrylové a křemičitého prášku.
Kompozitní výplně od svého objevení prošly velkým vývojem a v současné době jsou již běžně používaným materiálem. Dvacáté první století však přineslo další metodu ošetření zubů a to tzv. nepřímou výplní z keramiky. Tyto výplně se vyrábějí v zubních laboratořích, a tak vynikají úžasnými estetickými, ale i technologickými vlastnostmi. Za jejich obrovskou výhodu můžeme považovat, že jsou neocenitelnými pomocníky v širokém spektru stomatologických zákroků. Můžete s nimi nahradit amalgámové výplně, nebo uzavřít zub po endodontickém ošetření. Využít se dají také jako náhrada zničené části zubu. V současné době je keramická výplň brána mezi nejdokonalejší materiály v záchovné stomatologii.
Zajímá vás výměna amalgámových výplní a chtěli byste se o ní dozvědět více? Neváhejte a kontaktujte nás.